Sítnice

Na závěr vyšetření se hodnotí i sítnice a papila očního nervu. U plemen predisponovaných k anomálii oka kolii se hodnotí stav sítnice mezi 5,5 – 8,5 týdne stáří. Další nemoci sítnice zadruhují progresivní retinální atrofii (PRA) nebo dysplazii sítnice.

Dyplazie sítnice – na sítnice se objevují jednotlivé nebo multifokální změny. U štěňat mohou být patrné záhyby sítnice, které jsou dané nerovnoměrnou rychlostí růstu optického poháru, a při dospívání vymizí. Vážnější formy dysplazie sítnice (geografická nebo multifokální) jsou důvodem k vyloučení z chovu.

Anomáli oka kolií (CEA) - Jedná se o vadu lokalizovanou na zadním segmentu oka v blízkosti papily očního nervu nebo na očním nezvu samém. Podle názvu je to onemocnění postihující kolie, ale výskyt je popsán i u sheltií, border a bearded kolií, australských ovčáků a mnohých dalších plemen. Závažné formy onemocnění jako krvácení do sklivce, ablace sítnice spojená se slepotou se dnes již díky mnohaleté selekci nevyskytují. Stále však nacházíme formy mírnější, jako jsou rozštěpy sítnice v blízkosti papily očního nervu anebo přímo rozštěp papily (CRD, kolobom optického nervu). Vada je autosomálně recesivně dědičná a k její poměrně výrazné eradikaci přispěl velkou měrou genetický test, kdy jsme schopni detekovat defektní alelu. Výjimkou může být u 4% populace kolobom optického disku, který se vymyká genetické testaci a je zjistitelný pouze oftalmologickým vyšetřením. CEA je klinicky ideálně stanovitelné u malých štěňat ve věku 5,5-8,5 týdne.

Sítnice u pacienta s PRA	Vyšetření psa funduskamerou	Elektroretinografie - funkční vyšetření sítnice

Progresivní retinální atrofie (PRA) – Jedná se o postupné odumírání buněk sítnice (tyčinek a čípků), vystýlajících oční kouli a odpovědných za příjem světelných paprsků. Rozlišujeme dvě základní formy – generalizovanou a centrální, které se liší nejen klinickým nálezem, ale i formou dědičnosti. Generalizovaná forma se projevuje atrofií v periferních částech sítnice, středová část je nezměněna. Tato část je postižena při centrální formě onemocnění. První klinické příznaky progresivní retinální atrofie jsou majitelem pozorovány za šera a v době snížené viditelnosti. Pes se hůře orientuje, naráží do překážek, zornice psa je široce rozevřená i při přímém dopadu světla do oka psa (výrazné při fotografování - psovi „svítí oči“), zhoršuje se i periferní vidění psa. Poslední fází je zakalení čočky, což ještě více znemožní transparenci světelných paprsků sítnicí a onemocnění končí ztrátou zraku. Diagnostika tohoto onemocnění je vázána na specializovaná oftalmologická pracoviště vybavená oftalmoskopem a elektroretinografem, kterými lze diagnostikovat onemocnění ještě před vlastními klinickými příznaky. Např. u pudlů největší frekvence klinických projevů je mezi 3. - 5. rokem stáří, ale technika je může odhalit už od 9 měsíců.

U většiny plemen je dědičnost autosomálně recesivní, léčba onemocnění neexistuje. Ozdravit chov lze tedy jen vhodnou selekcí. V pokročilých stádiích progresivní retinální atrofie se často setkáváme s kataraktou, tj. zákalem čočky. Lokalizace počátku zákalu je pro jednotlivá onemocnění odlišná – např. u metabolických onemocnění (do této kategorie patří šedý zákal spojený s cukrovkou - více informací nalezenete v tomto článku) nebo v důsledku stáří dochází k zakalování středu čočky, vrozené katarakty se manifestují na zadním pólu čočky pod jejím obalem, nebo v tzv. ekvatoriální části čočky, nebo má charakteristický „loukoťový“ charakter (u bostonských teriérů). Odstranění katarakty je pouze chirurgické, ovšem jedinec s dědičnou kataraktou není vhodný do chovu. Do dalších onemocnění sítnice zahrnujeme multifokální i kompletní dysplasii sítnice, dystrofii epiteliálního pigmentu sítnice RPED.