Úvodní stránka » Oftalmologie » Dědičné oční vady » Diagnostika slepoty

Diagnostika slepoty

Slepota – je definována jako ztráta zraku a ztráta orientace. Ovšem příčina slepoty není pouze jedna. Jedná se o diagnózu, která je způsobena rozmanitými důvody.

Je opravdu slepý/á?

Poznat slepotu u zvířat je někdy složité. Pokud vzniká pomalu, jsou zvířata schopna se s postupnou ztrátou zraku naučit žít, k orientaci používají ostatní smysly. Ve známém prostředí se pohybují jistě, bez jakéhokoli deficitu. Ovšem problém nastává, když dojde k změně prostředí, změně rozmístění nábytku…

V druhém případě vzniká velmi rychle. K ztrátě orientace dochází ze dne na den. Dochází k dezorientaci, narážení do věcí, možná je i agrese díky leknutí a neschopnosti se orientovat.

Příčiny slepoty:

Ztráta transparence – zahrnuje změnu barvy rohovky (např. u pigmentózní keratitidy, kdy se do rohovky usazuje hnědý pigment, dystrofické léze na rohovce) nebo šedý zákal čočky. Světlo nemůže proniknout až na sítnici a vytvořit obraz.

Ztráta funkčnosti – ke změnám dochází na sítnici, očním nervu nebo ve zrakovém centru mozku. Změny mohou být zánětlivého, degenerativního nebo edematického původu.


Klinické příznaky:

Náhlá ztráta orientace - nastupuje rychle, v podstatě ze dne na den.

Rozšířené zorničky – bez reakce na světlo


Oftalmologické vyšetření:

Kompletní vyšetření oka pro zhodnocení morfologických změn, které by mohly způsobit slepotu.

Měření nitroočního tlaku – pro vyloučení vysokého nitroočního tlaku

Ultrazvukového vyšetření oka

Elektroretinografie – jedná se o vyšetření, které hodnotí schopnost sítnice přenášet elektrické signály a vytváří se charakteristická křivka.


Novou možností v odlišení onemocnění sítnice a očního nervu je použití dichromatického světla – cPLR

Jedná se o metodu, která vychází z relativně mladého objevu třetího typu buněk v sítnici. Sítnice se skládá z tyčinek a čípků. Tyčinky zajišťují noční vidění, obsahují rhodopsin a maximální citlivost je při vlnové délce 508 nm. Čípky pak umožňují denní vidění. V sítnice se nachází dva typy čípků – jedny v zeleném spektru s maximální citlivostí při vlnové délce 555 nm a druhé ve fialovém spektru s nejvyšší citlivostí při vlnové délce 430 nm.




Přístroj pro vytváření modrého a červeného světla a hodnocení pupilárního reflexu

Tato metoda se opírá o hodnocení tzv. pupilárního reflexu. Jedná se o reflex zorničky, která se při stimulaci světle začne rychle a intenzivně stahovat.

Běžně se používá monochromatické světlo k vyvolání pupilárního reflexu. Tento reflex je komplexní pro hodnocení neurooptické části oka a je kontrolován autonomní parasympatickou inervací. Obvykle jeho přítomnost je známkou zachované zrakové funkce, ale ojediněle může být přítomen i u slepých zvířat.

U některých onemocnění sítnice je pupilární reflex zachovaný, ale může být zpomalený kvůli sníženému počtu buněk sítnice, které reagují na světlo. Ovšem použití bílého světla neodlišuje onemocnění sítnice nebo očního nervu, proto byla zavedena metoda dichromatického světla, která používá červený a modrý zdroj světla.

Bílé světlo s vlnovou délkou 630 nm stimuluje tyčinky a čípky obsahující L/M opsin, použití světla o vlnové délce stimuluje tyčinky, čípky a gangliové buňky sítnice.

Praktické využití v praxi je hlavně v možnosti odlišit postižení vrchní vrstvy sítnice od postižení gangliové vrstvy a očního nervu. Hodnotí se pupilární reflex při použití červeného a modrého světla. Pokud je pupilární reflex v červeném světle negativní, v modrém pozitivní, pak se jedná o postižení horní vrstvy sítnice. Pokud je pupilární reflex negativní v modrém i červeném světle, pak je pravděpodobné postižení gangliové vrstvy sítnice a očního nervu.

Použití bílého světla a nízká odezva pupilárního reflexu Použití červeného světla - nízká odezva pupilárního reflexu Použití modrého světla a výraznější reakce pupilárního reflexu


Výše uvedená vyšetření nám pomáhají odlišit možné příčiny slepoty a podle toho následně zvolit vhodnou terapii. V prvním kroku je potřeba vyloučit vysoký nitrooční tlak. Následně poté odlišit zda příčina je v sítnici nebo očním nervu. Bohužel pokud je při oftalmologickém vyšetření vysloveno podezření na postižení očního nervu, pak by měl pacient absolvovat kompletní neurologické vyšetření s vyšetřením mozkomíšního moku a magnetickou rezonancí.

Prognóza závisí na době, kterou klinické příznaky trvají. Vzhledem k tomu, že se jedná o postižení neuroptické části oka, prognóza je vždy opatrná.

Ovšem slepota si žádá i přizpůsobení prostředí z pohledu majitele. Je nutné pomoci slepému pomocí úpravy prostředí a gest. Více informací nelaznete v tomto článku.